Welcome to my life 3.

Jak jste si užili dnešní den?:D Doufám že skvěle;) Zítra jedu na adaptační kurz, abychom se ve třídě líp poznali, takže tu dva dny nic nepřidám, ale hned v pátek tu budete mít novou část:) Když se mi to podaří tak ve čtvrtek, ale to nevím:)
Enjoy it!:) x

3. Má mě rád?

,,Myslela jsem, že puknu smíchy!“ řekla Pat a začala se znova smát stejně jako my. ,,Ale kdybyste viděly ten výraz v jejím obličeji!!“ ,,No jo, Alison!“ dodala Jull a my se začaly znovu smát. ,,Škoda že jsem to neviděla!“ pronesla Daisy a nahodila pohled dítěte, které na Vánoce nedostalo vysněnou hračku. ,,To jo, při představě, jak se Alison zlomil třinácti centimetrový podpatek na koupališti plném kluků, je…“ nemohla jsem to dokončit....
Smích mi to zakázal.

*Crrrr* „Ááá, Toby, Toby, Toby je tady!“ začala panikařit Daisy a utíkala ke dveřím, aby mohla svému milému otevřít dveře. ,,Toby.“ ,,Daisy.“ ,,Podle mě, i Romeo a Julie nemají na tudle dvojici.“ ,,Ne, to nemají.“ Ujistila jsem Pat. ,,Nechte si to na potom, hrdličky!“ ozval se další hlas z haly. Podle toho hlasu jsme usoudily, že: ,,Kluci jsou tady!“ zavýskla Jullie. ,, Jsi tu sama, nebo je tu ještě někdo?“ zeptal se druhý hlas, které komando ‘‘Jullie & Patrice‘‘ identifikovalo jako Matta. ,,Po schodech nahoru a první dveře vpravo.“ Odpověděla Daisy a věnovala se už jenom svému Romeovi. Dál už byly slyšet jen kroky, které Dai rozhodně nepatřily. Ta je lehká jako pírko, kdyžto tyhle kroky se podobaly slonovi. ,,Jé, čáu holky!“ pronesl Jason pyšně, když zjistil, že otevřel správné dveře. Pat lehce zavrávorala a já ji musela mírně přidržovat, aby nespadla. Patrice není žádná drsňačka, ale taky žádná měkkota. Má jen jednu jedinou slabost. A tou je Jason. Jeho černé vlasy a oči, barvy hořké čokolády, to bylo to jediné, co jsem na něm obdivovala.

,,Ahoj.“ Odpověděla Jull a prolomila tak menší trapné ticho, které v pokoji zavládlo. Během chvilky se ve dveřích do Daisininého pokoje objevil i Thomas a Matthew. ,,Tak co, jste připravené na pořádný mejdan?“ ,,No, nevím jak ty, Matte, ale my ano!“ odpověděla jsem mu.  ,,Ááá, slečna Cromwell to chce rozjet?“ zavtipkoval. ,,Slečna Cromwell si hlavně chce pořádně užít Londýnské kluby dřív než odjede.“ ,,Co? Ty někam jedeš?“ ,,Nedělej, že tě to zajímá McGracku.“ Řekla jsem s menším vražedným pohledem. ,On se nikdy nezajímal co dělám, kam jdu, na jak dlouho, tak co zase dělá?‘ ptala jsem se sama sebe. ,,Nech toho, Soph. Kam teda jedeš?“ zeptal se a v jeho očích jsem se po dlouhé době vůbec nevyznala. ,Mámě taky rád, tak jak já ho? Ale ne! Tebe?‘  dohadoval se znova můj vnitřní hlas.  ,,Soph? Odpovíš mi?“ zeptal se znova Matt a svou otázkou mě vrátil do reality.  ,,Jo, promiň. No, jedu za babičkou, do Mullingaru.“ ,,Tam přece jezdíš každý měsíc, ne?“ ,,Jo, ale jenom na víkend a navíc, teď jsem tam tři měsíce nebyla.“ ,,Aha, takže pojedeš do Mullingaru. Na jak dlouho?“ znovu se zeptal a zase se přiblížil se i s neodolatelným úsměvem. Byl už tak blízko, že mi jeho vůně čokoládové AXE vlezla do hlavy. ,Ach, ta jeho vůně, ty jeho průzračně modré oči. Střapaté, blonďaté vlasy.‘ „Mmm…..na dva týdny.“ Vykoktala jsem nakonec ze sebe. „Co?“ s údivem vykulil oči a jeho dokonalý úsměv zmizel stejně, jako příjemná konverzace. ‚Co s ním je? Že bych přece jen měla šanci? Blbost!‘ „Kdy odjíždíš?“ „V sobotu?“ ,,Ne, nemůžeš odjet v sobotu. Jedeš v neděli!“