Welcome to my life 16.

Děkuju těm, kteří to čtou:)

16. Není to sen

Sluneční paprsky probouzely k životu všechno živé. Ptáci začali zpívat, květy se rozevřely a já otevřela své oči. Vedle mě ležel Jim. Vypadal jako anděl. Krátké hnědé vlasy, mu trčely na všechny strany. ‚Jak asi vypadám já?‘ problesklo mi hlavou, ale to teď nebylo podstatné. Mou mysl zcela zaplnila myšlenka, jak a kdo může být někdo tak neodolatelně sexy a přitom vypadat tak nevině? Na otázku JAK, jsem odpověď nedostala, ale na otázku KDO byla odpověď jasná – Jim!....

Welcome to my life 15.

Budou to dva týdny, co jsem tu něco přidala naposled. Omlouvám se....stále nové a nové písemky, zkoušení a pak, když už si myslím, že mám chvilku, tak po mě něco chtějí rodiče. Zapomněla jsem na vás a ještě jednou se moc omlouvám.

15. I trojité rande

Watford: z pohledu Daisy

„Toby? Toby! Toby!“ „Daisy! Daisy! Je to jenom sen! Jenom sen.“ Uklidňovala mně Pat a já se snažila přemoct slzy, které se draly ven. „Patrice, proč mi neodepsal?“ zeptala jsem se jí zoufale. „Nevím, Dai. Třeba nemá mobil u sebe, nebo má špatnou náladu a nechce to mezi Vámi ještě víc pokazit.“ „Ještě víc? Ono to jde?!“ hlas se mi v půlce věty zlomil a slzy si našly cestu ven. „Co se mezi námi stalo? Proč? Odpovězte mi na ty otázky!“ křičela jsem do pokoje a Patrice se mě snažila uklidnit......

Welcome to my life 14.

Je to už druhý týden a já stále nestíhám. Ve škole jedna písemka za druhou a já nevím co se dřív učit.....

14. Je jiný!

Mullingar:

„Já věděl, že přijdeš pozdě.“ Řekl hned na úvod Jim a ukázal na své hodinky. „Ale já nepřišla pozdě. Podle mých hodinek jsem tu na čas.“ Namítla jsem a ukázala na své hodinky, které ukazovaly přesně 20:00. „Jdou špatně.“ „No to teda nejdou! Je to Watfordský čas a ten je vždycky přesný.“ Řekla jsem s vypláznutým jazykem, ale to jsem asi neměla dělat. „Nesrovnávej ten tvůj Watford s mým Mullingarem!“ křikl a začal za mnou utíkat.....

Welcome to my life 13.

Slíbila jsem, že napíšu a nic, I'm so sorry...

13. Rande vú

Mullingar:

„Ahoj Soph.“ Vyrušil mě ze snů Jim. „Jé, ahoj.“ pozdravila jsem ho. „Co tu děláš?“ „Přemýšlím. Co tu děláš ty?“ „Chtěl jsem se projít. O čem přemýšlíš?“ „Nevím. Tak nějak o všem.“ „O mě taky?“ zeptal se a mrkl na mě. „Taky.“ „V tom případě přemýšlej nahlas.“ Řekl a posadil se do trávy, vedle mě. „To nejde.“ „Ale jde. Sleduj – právě myslím na to, o co bych přišel, kdybych seděl doma u počítače.“ „A co bys přišel?“ „O krásný západ slunce …. a o rozhovor s tebou.“ „Ale, ale.“ Řekla jsem pobaveně a šťouchla do něho. „Copak? To byla lichotka! Nemáš snad ráda lichotky?“ „Mám…“ „Ale?“ zeptal se a já cítila jeho upřený pohled.....

Welcome to my life 12.

Nejsem hrdá na sebe, že na vás tak kašlu. Je mi to líto a těm co tu stále chodí děkuju:)) Je to krátká, tak večer přidám ještě jednu! I promise:)

Enjoy it:)

12. Věř mi

Watford: z Daisininého pohledu

*Crrr* *Crrr* „Ahoj, Sophie?“ „Daisy? Ahoj.“ „Kdy se vracíš?“ „Už za dva dny, neboj. Co se stalo? Máš divný hlas.“ „No, pamatuješ si, jak jsem ti říkala, že mi Toby oznámil, že bude pár dní, možná týdnů na brigádě v Londýně? Odjíždí už zítra a vrátí se nevím kdy. Dneska jsme se pohádali a navíc, patnáctého odjíždí Patrice do Chorvatska. Ty patnáctého taky odjedeš a já tu zůstanu sama? Toby za mnou nepřijede, ne teď když jsme se pohádali.“ „Vy jste se pohádali? Proč?“....

Welcome to my life 11.

Nebyla jsem tu dlouho, já vím a omlouvám se....ale nebyl čas. Ve škole je toho tak moc, že už se bojím tam jít. Dneska písemka z fyziky, vidím to tak na 5! Zítra chemie! Drží mě jenom spolužáci a přátelé (a taky chat s mojou♥ která tam poslední dobou není nebo odejde brzo!).
So enjoy it:)

11. Trochu bohatý

Mullingar

„Tak co budeme dělat??“ zeptala se mě Vanesa a podívala se na mě, Miu, Billyho a Jimma. „Jdeme tančit?“ zeptal se Jim a znovu se na nás usmál svým americkým úsměvem. „Já donesu pití!“ nabídl se Bill a odešel. „Pojď tančit, Soph.“ Prosil mě Jim a já neodolala jeho krásným hnědým očím, kterýma mě sledoval. „Doufám, že tu budeš jezdit častěji, když tu máš tak dobré kamarády.“ Řekl s hlavou položenou na moje rameno. „Budu se snažit.“ „Kdy vlastně odjíždíš?“ ....