Dny utíkají rychle a dřív než jsem se vzpamatovala ty jabloňové stromy, na které se každý den dívám z okna se změnily k nepoznání. Dříve byly obsypány růžovými květy a novými listy, teď se ten strom sotva drží - velký vítr s ním kývá na všechny strany a listy (které byly ještě nedávno zelené, dnes však neskutečně barevné) poletují všude kolem. Obloha je černá a šedá a všechna deprese vystupuje ven - vyplouvá napovrch. Pohlcuje všechno co může a já se pak divím, že mám takovou náladu.
So...enjoy it:) xx
17. Moje místo
Předposlední den utekl jako voda. S Aaronem jsme pomohli prarodičům a já jim musela slíbit, že zase brzo přijedu. „Aarone?“ zařvala jsem na bratrance a ten vyšel ze svého pokoje, který poslední dva týdny sdílel se mnou. „Ano?“ „Jdu se projít, vyřiď to babičce, až se vrátí, jo? Nechci, aby měla strach.“ Vysvětlila jsem mu a zavřela dveře dřív, než stihl něco říct.