Konečně jsem si zlepšila náladu:) a přidávám další část:)
Enjoy it:)
18. NErande
Netrvalo dlouho a my došli k Jimmovi domů. „Tady máš.“
Řekl a podával mi šedé tepláky s velkým černým tričkem, které mělo
uprostřed americkou vlajku. Byla mi neuvěřitelná zima, takže jsem si ještě
vzala ručník a šla se umýt a převléct do jeho koupelny.
Asi po pěti minutách, zrovna když jsem si oblékala to velké
černé tričko, někdo zazvonil. „Půjdu tam.“ Informoval mě Jim a utíkal ke
dveřím. Jelikož jsem opravdu hodně zvědavá, vyšla jsem na chodbu a snažila se
alespoň něco, z toho šepotu, zachytit. „Jimme, prosím.“ „Ne, teď fakt ne.“
„Proč?“ „Protože tu někoho mám.“ „Koho?“ „To je jedno.“ „Jimme, jsi můj
nejlepší kámoš, říkáme si snad všechno, ne? Tak koho tu máš?“ zeptal se dotyčný
a podle toho, co jsem slyšela, jsem si byla jistá, že je to Bill, který zněl
poněkud naléhavě. Nevím, co mohlo být tak naléhavé, že to nepočkalo do dalšího
dne, kdy se měli, podle Jimma, sejít. Nečekala jsem na nic a rozhodla se, že
odejdu. Koneckonců je už šest hodin a já si poslední večer chtěla užít
s prarodiči a Aaronem.
Připadal jsem si jako v romanticko-akčním filmu. Vešla
jsem do Jimmyho pokoje a na kus papíru jsem mu poděkovala za oblečení a
nezapomenutelný zážitek, navíc jsem ho poprosila, aby za mnou zítra ráno přišel
rozloučit. Pak přišla na řadu ta akční část. Doslova jsem se proplížila do
kuchyně a odtud potichu pošla tajnými dveřmi na zahradu – ty mi ukázal Jim.
Dírou v plotě, kterou udělal neznámý pachatel, který se před pár lety
pokusil vyloupit Jimmův dům, jsem vyšla na ulici a pak už jsem jenom doběhla
domů. Nebýt Aarona, který na mě koukal jako na stvoření z jiného světa, si
mě snad nikdo nevšimnul.
Zbytek večeru utekl nečekaně rychle. Pár karetních her a
film, u kterého jsme se všichni bavili, se postarali o krásné zakončení
prázdnin v Mullingaru.
Těsně předtím, než jsem se definitivně rozhodla usnout, jsem
si zkontrolovala mobil, který byl stále v malé kabelce. ‚Pět zmeškaných hovorů a tři SMSky?‘ Jak
jsem zjistila, volal mi Jim a dokonce i dvě SMSky byly od něj, z toho
v jedné se mi omlouval za Billa a ptal se, jak jsem odešla. V druhé
děkoval za dopis a slíbil, že se přijde rozloučit. ‚Od koho je ale ta poslední SMS?‘ odpověď se mi naskytla hned – od
Thomase. ‚Jak jsem jen na toho, občas
otravného a perverzního, blonďáčka mohla zapomenout?‘
„Tak kdo ti píše?“
zeptal se Aaron, na které jsem úplně zapomněla. „Tom.“ „Kdo to je? Tvůj
nápadník?“ „Ne. Není to můj nápadník, je jenom kamarád.“ „Nekecej!“ „Nekecám!“
„No dobře. Když už jsme u takového tématu, líbí se ti tady v Mullingaru
někdo? A s kým jsi vůbec spala pod širákem včera v noci? Odkud jsi
dnes běžela a čí to bylo oblečení?“ vychrlil na mě Aaron a já musela popadnout
dech, abych si zapamatovala všechny otázky. „Jimmy Thorton, to on mi nabídl ty
neopakovatelné zážitky, které jsem s ním prožila za posledních
čtyřiadvacet hodin. A to on spal vedle mě včera v noci a půjčil mi své
oblečení, když jsme dnes společně skočili do místního splavu.“ „Takže ty a Jim
spolu chodíte?“ „Myslím, že ne.“ „Jak myslím?“ zeptal se Aaron a já uvažovala,
co mu mám přesně říct. „Ani jeden z nás dvou neví, co přesně se mezi námi
odehrává, teda takhle je to u mě. Ale to je jedno, Aarone. Zítra odletím zpátky
do Watfordu a vše se vrátí do starých kolejí. Bude to zase stejné jako před mým
odjezdem sem.“ „Dobře. Tak, co ti napsal ten Tom?“ „No, napsali mi, že se těší,
až přijedu a jestli bych s ním nešla zítra večer do kina.“ „A pak, že to
není nápadník.“ „Taky že není!“ „Jasně, jasně. No a na co půjdete?“ „To nevím.“
„Aha, no pak mi zavolej, jak to tvoje NErande dopadlo.“ „Ok, ale teď už spi.“
„Dobrou, Soph.“ „Dobrou, Aarone.“ Řekla jsem a konečně zavřela své oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat