neděle 30. září 2012

Welcome to my life 10.

Omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla, ale nebyl čas. Učení hodně, navíc nejsem ani doma, takže to je složitější:)
Enjoy it:))


10. Dlouhá noc
„Chceš mi říct, že ti Matthew a Thomas zase napsali?“ „Jo. Zase napsali.“ Odpověděla jsem na Daisininu otázku a ještě jednou se přes obrazovku mého notebooku podívala na její nechápavý pohled. Tom a Matt mi poprvé napsali v den, kdy jsem odlétala. Od té doby mi psali každý den. Tom psal, že se těší až přijedu a Matt, že to pak musíme oslavit. „Já myslela, že Thomas má rád Jullie! Ale vlastně teď -“ odmlčela se Patrice.....
‚Jo, Jullie.‘ „Kde asi tak je?“ zeptala jsem se a ten stesk po člověku, který mi během pár let přirostl neskutečně k srdci, byl zase zpátky. Chyběl mi její smích, smysl pro humor, její rady, ona. Bylo to už pět dní co jsem odjela do Mullingaru a naposledy jí viděla. Ona se od té doby nikomu neozvala. „To nevím.“ Odpověděla mi Daisy a vrátila mě do reality. „Co je nového ve Watfordu?“ zeptala jsem a chtěla přejít na jiné téma. „No, celkem nic nového. Ale dneska máme dvojité rande v Pizzerii!“ řekla nadšeně Pat a spolu s Daisy si plácly. „Jednou budeme mít trojité!“ ujistila mě Dai. „Jednou. Jednou si taky koupím sluneční brýle!“ „Ááá, už zase? Říkáš to už od základky!“ připomněla mi Patrice. „Ale já si je fakt koupím!“ řekla jsem jí zkontrolovala svůj mobil, který začal blikat. “Van “ oznamoval. „Už budu muset jít. Aaron mi slíbil, že mě vezme na jednu párty.“ „Okej, zítra.“ Rozloučila se Daisy a Pat a vyply skype.

 „Aarone? Jdeš taky?“ zeptala jsem se svého, o pět let staršího bratrance, který už hodinu nebyl spokojený se svými vlasy. „Jak jdeš taky?! To já tě tam beru!“ odpověděl mi na otázku. Ještě jednou zkontroloval své hnědo-černé vlasy a vyšel z koupelny. „No ne. Sophi, jak jsi ho dostala z té koupelky?“ zeptala se mě pobaveně babička. „Hlavně na sebe dávejte pozor, děti.“ „Neboj, babi. Pohlídám ho.“ Ujistila jsem jí a přikryla spícího dědu. „Jdeme!“ prohlásil Aaron a táhl mě ven z domu.
„Takže, kam jdeme?“ zeptala jsem se ho. „Peter má oslavu. Říkal, že mám přijít s někým. A jelikož jsem se teď rozešel s Phoebi, beru si jako doprovod tebe.“ Řekl a ukázal na jeden velký, osvětlený dům. „Tam bydlí Peter?“ „Jo.“ Potvrdil mé zjištění a pomalu jsme se k té obří vile blížili. „Lidi, tohle je moje sestřenice, Sophie.“ Seznámil mě Aaron se svými kamarády a dal se s nimi do řeči. „Půjdu najít Vanesu. Psala mi, že mě tu bude čekat.“ „Dobře, ale neztrať se!“ pokáral mě a já se vydala najít svou jedinou kamarádku v Mullingaru. Naštěstí jsem jí rychle našla podle černých, vlnitých vlasů. Seznámila jsem se s ní už před lety a před třemi dny jsem jí potkala v obchodě. Během pár dnů jsme se zase skamarádily. „Soph? No konečně. Pojď, představím tě mým přátelům.“ Řekla a já ji následovala. ‚Tohle bude dlouhá noc!‘ pomyslela jsem si a snažila se zapamatovat jména lidí, které mi Vanesa představovala.

„Tohle je Mia, Mio tohle je Soph.“ Ukazovala Vanes na hnědovlásku se zeleno-modrýma očima. „Jsem Mia Alexandra Abbey Hale. Ale říkej mi Mia.“ Řekla a podala mi ruku. „Těší mě, Mio. Já jsem Soph, Sophie Cromwell.“

V tu samou chvíli ve Watfordu – z pohledu Daisy
„Vážně jsou tyhle růžové šaty dobré?“ zeptala jsem se Patrice, která byla tak nervózní, že měnila názory rychleji než počasí. „Půjčím si tvojí riflovou sukni a šedé triko, jo?“ „Posloucháš mě vůbec? Jo, půjč si to.“ „Jak jsem říkala, vypadáš dokonale, teď poraď ty mě.“

Asi po hodině vybírání oblečení jsme byly spokojené. Ona v mojí sukni a tričku, já v šatech, které mi koupila sestra.  „Takže, připravená?“ zeptala se mě Patrice a já přikývla. „Ahoj Toby.“ „Ahoj Daisy, vypadáš…kouzelně!“ „Díky.“ Poděkovala jsem mu za jeho lichotku.

„Tak co si dáš, princezno?“ zeptal se mě. „Nevím.“ „Co kdybychom si dali společně pizzu?“ „Dobře.“ Souhlasila jsem. V momentě, kdy přišel číšník, nadiktoval mu Toby dvakrát kuřecí (jednu pro nás a jednu pro Jasona a Pat) a nějaké pití. „Víš, chtěl bych oslavit naše výročí. Zítra to bude sedm měsíců.“ Řekl a vzal mě za ruku. „Já vím, Toby, já vím.“ Řekla jsem a dala mu sladkou pusu. „No, musím ti něco říct. Já za pár dní budu muset na brigádu. Táta mi to domluvil na poslední chvíli.“ „Aha. A co to znamená?“ zeptala jsem se a nechápala jeho vážný tón v hlase. „To znamená, že spolu nebudeme tak často. Ta brigáda je v Londýně a táta mi tam zařídil pokoj.“ 

1 komentář: