Welcome to my life 2.

Doufám, že se bude líbit:)

2. Možná ty!

,,No já nevím.“ ,,Jak nevíš?“ ,,Musím si sbalit věci a uklidit…“ ,,Budu tě čekat v sedm před našim barákem. Teď jsou dvě hodiny, takže máš ještě dost času, abys všechno stihla!“ ,,Tak jo, zeptám se, ale myslím, že to vyjde.“ ,,Fajn, jo a nezapomeň pyžamo!“ ,,Pyžamo? Na co pyžamo?“ ,,Třeba proto, abys u mě mohla přespat? Rodiče odjeli na Bahamy. Zapomnělas? Někdy vážně nepochopím tu tvou inteligenci!“ ,,Jo, jo, joo!! Chápu, takže v sedm. Zatím, čůs.“ ,,Jo, v sedm. Ahoj.“ ‚Takže v sedm, to znamená: uklidit dům a nachystat se.‘  říkala jsem si sama pro sebe a začala uklízet pokoj.....

,,Vysáto je, umyté podlahy jsou, koupelna je jako nová, věci k babičce jsou polovičně sbalené. Tak, teď se půjdu umýt a pak se půjdu nachystat.“ Říkala jsem schválně nahlas, tak, aby to máma i táta slyšeli. ,,A kam že vůbec jdeš?“ zeptal se táta, který nepřestal upírat zrak od televize. ,No jo, sport.‘ pomyslela jsem si. ,,K Daisy, s holkama jsme si říkaly, že když jsem tu poslední týden…..“ nedokončila jsem a podívala se na své rodiče pohledem štěněte, které se omlouvá za rozbitou vázu. ,,Dobře, dobře, ale….“ ,,Neboj, mami.“ Ujistila jsem mámu, která se chystala na několika minutovou přednášku o tom, co můžu a hlavně co nesmím.

,Řasenku, linky, trošku pudru, rifle,  tohle tričko, mikinu,  jo a pyžamo!‘ říkala jsem si pro sebe a to co jsem řekla taky udělala.  ‚Hotovo!‘  pronesla jsem, když jsem  dokončila svou práci u zrcadla. Nebyla jsem spokojená ani z daleka, ale zvykla jsem si na to jak vypadám. Žiju takhle už 17 let a to si člověk zvykne. ,,Ahoj Sebe, mami, tati. Mějte se a díky.“ ,,Ahoj Sophi!“ odpověděl jako první bráška a dal mi pusinku na líčko. Naposledy se na mě usmál, modrý očkama zamrkal, otočil se a já už viděla jenom ty jeho blonďaté vlásky. ,,Ahoj a opatrně, Sophie!“ ,,Neboj, mami.“ ,,Pa, opatrně.“ ,,Nebojte!“ Zavřela jsem dveře a chtěla jsem jít, když jsem uviděla Johna s Ericem. Jsou to kocouři. John je bílo-černý a Eric je mourovaný. Mám je neskutečně ráda, stejně jako Madinson. Mad je můj pes, teda fenka německého ovčáka. Tihle tři jsou tu pro mě vždy, když si potřebuju ‘‘vylít‘‘ srdce a Dai, Jull ani Patrice nemůžou.

Když jsem došla před dům Daisy, mé hodinky ukazovaly 19:06. ,,Kde jsi tak dlouho?“ zakřičela na mě Dai, až jsem se lekla. Jsem velice lekavý typ. ,,Je odemčeno, tak už pojď!“ řekla už klidnějším hlasem a já otevřela branku a šla do domu.

,,Ahoj holky.“ ,,Ahoj Soph.“ pozdravily mě Jull s Patrice sborově. ,,Nachystáme věci na spaní radši teď, pak půjdeme do toho klubu a než se vrátíme bude noc a budeme utahané.“ ,,Dobrý nápad, Daisy.“ ,,Nebo spíš budeme úplně na mol!“ podotkla Jull a mrkla na nás. ,,Možná ty!“ ujistila jsem jí a začaly jsme foukat matračky a přitom si povídaly.