Welcome to my life 5.

Uvažuju nad tím, zda-li to byl dobrý nápad, založit si blog. Vidím sledovanost, sice malou, ale přece, avšak žádného vyjádření se nedočkám. Možná jsem tím otravná, ale je to tak těžké napsat třeba jen jedno slovo? Prosím, udělaly by jste mi velkou radost, kdybyste zanechaly komentář:)

Enjoy it:)

5. Radši půjdu dál

(o 3 hodiny později)

„Nejdeme už radši domů? Ne že by se mi chtělo, ale pro dobro těch dvou.“  Řekla jsem a ukázala na Patrice a Jullie. „Asi jo. Než na tom budou hůř.“ Odpověděla mi Daisy. Nechtělo se mi jít, bavila jsem se skvěle. DJ, který si říkal Mikee, pouštěl ten nejlepší výběr písní. „Tak my už půjdeme domů, kluci.“ Oznámila Dai opodál stojícím klukům a tím upozornila Pat a Jull, že tím MY myslela i je. „My už taky půjdeme, tak vás doprovodíme.“ Nabídl se Toby a kluci, kteří už delší dobu nevypadali střízlivě, přikývli.....

„Chvalme pána Boha. Jsme doma a nikoho jsme neztratili!“ pronesla jsem, když jsme dorazili do domu Marinových. „Pomůžete mi odnést holky do pokojů? Pak už vám jen poděkuju a můžete jít.“ Zeptala se Daisy kluků. „Jasně, kam.“ Řekl pohotově Thomas a chytl padající Jull, kterou jsem už neunesla. „Tady tuhle můžeš uložit do pokojů mých rodičů, po schodech nahoru a doleva.“ Navigovala Dai Thomase. „A kde spí tvoji rodiče??“ „No, ti spí na Bahamách.“ „Počkej, chceš nám tu říct, že tví rodiče jsou pryč a my máme celý dům pro sebe?“ vstoupil do načaté konverzace Mathew. „Nevím jak ty, Matte, ale my jo.“ Řekla pyšně Daisy a ukázala na mě, polo spící Patrice a Jull, kterou se Thomas, zatím marně, snažil dostat do druhého patra. „A kdy se vaši vrátí?“ „Asi za týden, proč?“ „Já jen, kdyby ti vadilo, kdybychom tu přečkali jednu noc.“ Zeptal se Matt a nahodil pohled smutného štěněte, kterého berete od jeho mámy. „Myslím, že by to nevadilo. Za chvilku se vrátím.“ Řekla Daisy. „Počkej, kam jdeš?“ zastavil jí Toby. „Pro nějaké pití.“ Odpověděla a poté co se rozhlédla po naší “partě“ dodala: „Pro nějaké nealko.“ „Tak jo, půjdu s tebou.“ Řekl se šibalským úsměvem na rtech a už ho nebylo.

Procházela jsem kolem ložnice, kde Thomas ukládala Jull a chtěla jsem mu s ní pomoct, ale… ,,Tome, já tě asi miluju.“ „Jull, plácáš nesmysly. Jsi opilá!“ odvětil a já stále poslouchala za zdí při přiotevřených dveřích. „Na tohle jsem ale střízlivá.“ Řekla neodbytně a po té co si opilecky šťukla ho políbila. Tom se odtáhl a šel zavřít dveře. Podle toho, co jsem přes ty už zavřené dveře slyšela, jsem usoudila, že se k ní vrátil a pokračoval tam, kde přestali. ‚Radši půjdu dál.‘ řekla jsem si a šla se podívat za Patrice. „To jsem si mohla myslet.“ „No a co jiného bys taky čekala od opilého Jasona?“ „Ááá, Matthew, vylekal jsi mě!“ ‚Jestli je Insidious strašidelný horor, co potom bylo tohle?‘ pomyslela jsem si a dál se vrátila k Mattovi.  „Promiň, Soph.“ „Už je to dobrý. Ale víckrát to už nedělej!“ upozornila jsem ho a očima se vrátila ke dvojici Patrice & Jason. „Nenecháme našemu novému páru trochu soukromí?“ zeptal se mě, když zjistil kam se dívám. „Jo, asi jo.“ Odpověděla jsem a ještě předtím, než jsem skoro neslyšně zavřela dveře, jsem se naposledy podívala na Pat, která ležela již pod napůl nahým, ale hlavně extrémně opilým Jasonem a vášnivě se s ním líbala. Takhle jsem jí neznala, ale vím, že alkohol dělá divy a toho měla Patrice víc než dost.

*„Kam jdeme?“ zeptala jsem se a dívala se, kam mě to Matt vede. „Tady.“ Řekl a přistoupil ke mně blíž. Rozhlédla jsem se po pokoji, který mají Marinovi pro hosty. „Ale proč?“ „Matte, proč jsme t -“ nestihla jsem to doříct, protože mě Matthew políbil. Nebránila jsem se. Když pak poodstoupil, podíval se mi do očí a řekl: „Sophie, já tě -“*

„Soph? Sophi?  Sophie?!!! Spíš?“ ptala se Patrice a mírně do mě šťouchala. „Ne, už ne!“ vyjela jsem na ni. Byla jsem šíleně naštvaná. Možná proto, že vím, že u Matta nemám šanci tak jsem jí chtěla dostat alespoň ve snu, nebo proto, že nemám ráda, když mě někdo budí. „Soph? Já jsem se vyspala s Jasonem!“ řekla a neskrývala svou radost. „Ty jsi to pamatuješ?“ zeptala jsem se udiveně. „Taky se divím, ale to je fuk. Kde je aspirin?“ „Nevím, ale že jsi to ty, jdu se podívat.“ Odsekla jsem a chtě nechtě vstala z vyhřáté sedačky. ‚Jak jsem se dostala na tu sedačku?‘ proletělo mi hlavou, ale jelikož jsem hledala aspirin, neměla jsem čas řešit takové blbosti.

Poté, co jsem našla aspirin a společně se sklínkou vody ho donesla Pat, jsem si šla lehnout do jednoho ze tří hostinských pokojů. Ano, Daisy není zrovna z chudé rodiny.  Není to však žádná povrchní, rozmazlená holčička, bohatých rodičů. Otevřela jsem tedy dveře a lehla si do postele, aniž bych se obtěžovala podívat, jestli tam někdo není. Naneštěstí byl, ale toho jsem si všimla až poté, co jsem se přikryla peřinou. „Soph? Co tu děláš?“ „Spím? Co tu děláš ty?“  zeptala jsem se a snažila přinutit své těžké oční víčka, aby se otevřely a nabídly mi pohled na člověka, s kterým sdílím postel a teď i peřinu. „Spal jsem.“ Takže je to kluk. Teď akorát nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. „Fajn.“ Řekla jsem bez špetky zájmu a konečně položila svou třeštící, unavenou hlavu do polštáře. „To je všechno?“ „A co bys ještě chtěl? Zlatou rybku?“ dodala jsem ironicky a konečně přiměla své oči, aby se aspoň trochu otevřely. ‚Matthew? Fuck!‘ „Ne, tu nepotřebuju, ale omluvu bych neodmítl.“ „Sorry.“  Řekla jsem suše a chtěla pokračovat tam, kde jsem skončila. ‚Já chci spát!‘ ozýval se zase hlas z hlavy. „Soph, víš vedle koho ležíš, že?“ „Pokud nejsi  Alex Pettyfer, Sean O’pry, Christophe Lemaitre, Ryan nebo Jamie Follesé, tak mě nebuď. Díky.“ „Děláš si srandu, že?“ „Ne, měla bych?“  „Soph -“ „Matte, vážím si tvé snahy zahájit konverzaci, ale jsem neskutečně, opravdu neskutečně, unavená. Mohl bys to nechat na jindy?“ „Jasně.“ Řekl a já už mohla nerušeně usnout.

„Do prdele, do prdele, do prdele,…“ přesně tyhle slova, které přicházely z chodby, mě probudily. ‚Tak teď nevím, jestli je horší tohle probuzení, nebo to, které předvedla Patrice.‘ uvažovala jsem a mezitím se rozhlížela po pokoji, ve kterém jsem se vzbudila. Ležela jsem v Mattově náruči. On bez trička a bez kalhot (samozřejmě měl trenky), já ve spodním prádle a volném tričku, které jsem si donesla z domu. Co nejtišeji jsem vylezla z vyhřáté postele a příjemné náruče a šla na chodbu. „Co je?“ zeptala jsem se Jullie, která byla zdrojem veškerého ruchu. „Já, já, já jsem se vyspala s Thomasem.“ „No,  to vím. A nelíbilo se ti to, nebo co?“ dobírala jsem si jí a za to jsem si vysloužila pohled naštvaného draka. „Nech toho, Sophie! Páni, já jsem mrcha! On se rozejde s holkou a já se s ním, pár dní na to, vyspím.“ „Jull, on tě má rád! A navíc, nezapomeň, že tou holkou byla Alison, ta Alison!“ „To je jedno jestli to byla Alison nebo Alison, prostě jsem ho svedla!“ „Ale ty jsi ho nesvedla!“ řekla jsem s lehce zvýšeným hlasem. „A hlavně, jak říkám, on tě má rád.“ „Myslíš?“ zeptala se opatrně a vypadala tak neškodně, zranitelně, zvlášť teď, když se začala červenat. „Běž si za ním lehnout.  Bude to lepší, když se probudí vedle tebe, věř mi.“

„Paralen!“ zařval někdo a já hned vstala z pohovky, kde jsem doteď pozorovala Glee. Miluju Glee, ty písničky, postavy, tanečky, jsou skvělí! „Já chci ten paralen!“ zařval Jason a já už ho šla radši najít. „Na tu máš! A neřvi!“ řekla jsem mu a podala mu paralen se sklínkou vody. „Díky, dobrá duše. Nevidělas někde Patrice? Měl jsem divný sen a myslím, že to nebyl sen.“ Řekl a začal se rozhlížet po pokoji.  „Ne, nebyl to sen. A asi ještě spí. Nebuď jí. Dáš si něco na jídlo?“ zeptala jsem se a po 10 minutách se vrátil do normální verze Jasona, ne toho opilého, jako v noci, ale toho, jakého znám. „Tak co jim uděláme na snídani?“