Enjoy it:)
12. Věř mi
Watford:
z Daisininého pohledu
*Crrr* *Crrr* „Ahoj, Sophie?“ „Daisy? Ahoj.“ „Kdy se
vracíš?“ „Už za dva dny, neboj. Co se stalo? Máš divný hlas.“ „No, pamatuješ
si, jak jsem ti říkala, že mi Toby oznámil, že bude pár dní, možná týdnů na
brigádě v Londýně? Odjíždí už zítra a vrátí se nevím kdy. Dneska jsme se
pohádali a navíc, patnáctého odjíždí Patrice do Chorvatska. Ty patnáctého taky
odjedeš a já tu zůstanu sama? Toby za mnou nepřijede, ne teď když jsme se
pohádali.“ „Vy jste se pohádali? Proč?“....
„Protože jsem šla ven se Samuelem.“ „S kým? Kdo je Samuel?“ zeptala jsem se jí a nechápala, proč by zrovna Daisy chodila ven s nějakým, pro mě neznámým, Samuelem. „Sam je bratranec Jasona. Zjistila jsem, že jsme společně chodili do školky a tak jsme chtěli zavzpomínat na staré dobré časy. Ale Toby to nepochopil. Prostě si myslel, že jdu na rande, i když jsem mu to několikrát vysvětlovala. Nevím, co ho to popadlo!“ „Počkej, Sam Malik? Ten Sam?!“ „ Jo, ten Sam.“ „Jeho černé oči mě vždy okouzlily. Počkej, co se teda stalo s tím Tobym?“ „On to prostě nepochopil. Pohádali jsme se a on naštvaně odešel.“ „Co budeš dělat?“ „Nevím. Ale potřebuju odtud vypadnout. Myslíš, že bych s tebou mohla jet do Saint-Prixu?“ „Co? No já nevím, asi jo. Zavolám Robertovi a domluvím se s ním. Myslím, že by to neměl být problém.“ „Díky. Zavolám ti potom. Pa.“ „Dobře, Pa.“ Rozloučila jsem se s Soph a šla otevřít přicházející Patrice. Poslední dobou jsme spolu trávily hodně času.
„Protože jsem šla ven se Samuelem.“ „S kým? Kdo je Samuel?“ zeptala jsem se jí a nechápala, proč by zrovna Daisy chodila ven s nějakým, pro mě neznámým, Samuelem. „Sam je bratranec Jasona. Zjistila jsem, že jsme společně chodili do školky a tak jsme chtěli zavzpomínat na staré dobré časy. Ale Toby to nepochopil. Prostě si myslel, že jdu na rande, i když jsem mu to několikrát vysvětlovala. Nevím, co ho to popadlo!“ „Počkej, Sam Malik? Ten Sam?!“ „ Jo, ten Sam.“ „Jeho černé oči mě vždy okouzlily. Počkej, co se teda stalo s tím Tobym?“ „On to prostě nepochopil. Pohádali jsme se a on naštvaně odešel.“ „Co budeš dělat?“ „Nevím. Ale potřebuju odtud vypadnout. Myslíš, že bych s tebou mohla jet do Saint-Prixu?“ „Co? No já nevím, asi jo. Zavolám Robertovi a domluvím se s ním. Myslím, že by to neměl být problém.“ „Díky. Zavolám ti potom. Pa.“ „Dobře, Pa.“ Rozloučila jsem se s Soph a šla otevřít přicházející Patrice. Poslední dobou jsme spolu trávily hodně času.
„Už je to den. Celý den a Toby se neozval!“ stěžovala jsem
si Patrice. „Ale no ták. Neboj, mu to dojde.“ „A co když ne? Co když čeká, až
udělám první krok s omluvou já?“ „Nevím, zkus ještě počkat, a když se
neozve do pěti hodin, napiš mu.“ „Ok, napíšu mu.“
‚Toby, nevím, co se
mezi námi stalo. Prostě jsem si jen chtěla zavzpomínat na staré časy, nic víc.
Věř mi. xx‘ znovu a znovu jsem si četla SMS, kterou jsem nebyla schopna
odeslat. „Dej mi ten mobil!“ křikla na mě Pat a zmáčkla tlačítko ODESLAT.
„Patricie! Co jsi to udělala?“ „To, na co ty jsi neměla odvahu!“ odpověděla mi
a vytáhla popcorn z mikrovlnky. Takže, jdeme se dívat na ten film?“ „Jo.
Potřebuju myslet na něco jiného.“ Dodala jsem a začala vnímat film, který Pat
zapnula. Jako tradičně to byl horor.
Žádné komentáře:
Okomentovat