Toto http://www.youtube.com/watch?v=FOjdXSrtUxA je už starší písnička, ale je od Eda a já ho prostě miluju. Jeho písničky jsou jedním slovem krásné♥!
Přidávám část
So enjoy it:)
21. Jedna omluva to nespraví!
Ráno, se o mé probuzení postaral Seb, který mi sebral
peřinu a schoval jí. ‚Vše je ve starých
kolejí.‘ Po obědě jsem zavolala Daisy, která to hned zvedla. „Už jsem si
myslela, že ti budu muset zavolat já!“ „Jo, já vím. Promiň.“ Omluvila jsem si
Dai, která mi připomněla, že jsem jí slíbila, že jí zavolám. „Tak jak to
dopadlo s Tobym?“ zeptala jsem se.
„Když jsem přišla do té restaurace, Toby už tam byl. Seděl přesně tam, kde jsme seděli na našem prvním rande. Došla jsem až ke stolu a v ten moment zvedl svou hlavu a podíval se na mě. Usmál se na mě tím svým úsměvem a zvedl se, aby mi, jako správný gentleman, pomohl usadit na židli. Chtěla jsem něco říct, ale on mě předběhl. Omlouval se za své chování, že ho to mrzí. Já jenom mlčela a přikyvovala. Svůj monolog dokončil tím, že mě chytl za ruku a zeptal se, jestli bychom na to všechno mohli zapomenout a jestli mu odpustím.“ Řekla Daisy a já se zmohla jenom na ubohé „Wau.“ „No, pak jsem začala mluvit já. Pověděla jsem mu, že je od něj velice milé, že se mi tak omluvil a koupil mi růži -“ „Počkej, on ti koupil růži?“ přerušila jsem Dai. „Jo, to jsem ti neřekla? No to je jedno. Prostě jsem mu řekla, že už nejsem ta holka, která by mu hned odpustila. Dala jsem mu jasně najevo, že teď je tu nová Daisy Marin, kterou si díky jedné rudé růži a krásnému proslovu nezíská zpátky. On vůbec neví, jak jsem trpěla! Neozval se mi několik dní! Ať se vymlouvá na, co chce, napsat SMS o pár slovech, dokáže snad každý, ne? Navrhla jsem mu proto, abychom si dali 14 dní pauzu. Když se zeptal na důvod, řekla jsem mu, že nejsem připravená mu odpustit, ale ani přijít o svého prince. To mu stačilo. Vstal, došel ke mně a políbil mě. I přesto, že jsem mu, i sobě, řekla, že nejsem připravená na všechno zapomenout, oba jsme se tvářili, že se mezi námi nic nestalo.“ Dokončila.
„Když jsem přišla do té restaurace, Toby už tam byl. Seděl přesně tam, kde jsme seděli na našem prvním rande. Došla jsem až ke stolu a v ten moment zvedl svou hlavu a podíval se na mě. Usmál se na mě tím svým úsměvem a zvedl se, aby mi, jako správný gentleman, pomohl usadit na židli. Chtěla jsem něco říct, ale on mě předběhl. Omlouval se za své chování, že ho to mrzí. Já jenom mlčela a přikyvovala. Svůj monolog dokončil tím, že mě chytl za ruku a zeptal se, jestli bychom na to všechno mohli zapomenout a jestli mu odpustím.“ Řekla Daisy a já se zmohla jenom na ubohé „Wau.“ „No, pak jsem začala mluvit já. Pověděla jsem mu, že je od něj velice milé, že se mi tak omluvil a koupil mi růži -“ „Počkej, on ti koupil růži?“ přerušila jsem Dai. „Jo, to jsem ti neřekla? No to je jedno. Prostě jsem mu řekla, že už nejsem ta holka, která by mu hned odpustila. Dala jsem mu jasně najevo, že teď je tu nová Daisy Marin, kterou si díky jedné rudé růži a krásnému proslovu nezíská zpátky. On vůbec neví, jak jsem trpěla! Neozval se mi několik dní! Ať se vymlouvá na, co chce, napsat SMS o pár slovech, dokáže snad každý, ne? Navrhla jsem mu proto, abychom si dali 14 dní pauzu. Když se zeptal na důvod, řekla jsem mu, že nejsem připravená mu odpustit, ale ani přijít o svého prince. To mu stačilo. Vstal, došel ke mně a políbil mě. I přesto, že jsem mu, i sobě, řekla, že nejsem připravená na všechno zapomenout, oba jsme se tvářili, že se mezi námi nic nestalo.“ Dokončila.
„Večer jsem si pak pustila rádio a ozval se ten moderátor,
který říkal něco o hodině písniček na přání. Nevím proč, ale přestala jsem číst
knížku a věnovala svou pozornost jenom tomu rádiu a lidem, kteří žádali o
zahrání písně pro své milé. Asi po 20 minutách tam začal mluvit nějaký kluk,
jehož hlas mi byl strašně povědomý. Má mysl vnímala jen jeho slova: ‚Moc se ti omlouvám. Neovládl jsem se,
promiň. Ale neboj, za 14 dní, až přijedeš, budeme jenom spolu. Odpusť mi Daisy,
prosím. Miluju tě, tvůj Toby.‘ mé srdce bilo na plné obrátky a slzy jsem už
ani nevnímala. Písnička, kterou pustili potom, co domluvil, mě rozbrečela ještě
víc. Nechal zahrát Untitled od Simple plan. Na tu písničku, jsme tančili na
jedné diskotéce. Tam jsme si poprvé vyznali lásku. Po celou dobu, co ta
písnička hrála v rádiu, jsem brečela.“ „Ani se ti nedivím.“ Řekla jsem a
utřela si slzy. „Taky brečím a to si to jenom představuju.“ Přiznala jsem
nakonec a Daisy se jen slabě zasmála.
Když už jsme byly u takových témat, řekla jsem Dai vše, co
se včera stalo. „Přišla jsem na to, že miluju Matthewa, že jsem to kino ani
Thomase nevnímala. Jsem bezcitná mrcha!“ „Nejsi mrcha, Soph. Jen sis něco
uvědomila. S Jimmem jsi nikdy nechodila, ačkoli k jistému kontaktu
mezi vámi dvěma došlo a s Tomem sis nikdy nedala pusu. Máš právo být
zamilovaná do Matta.“ Jestli mě někdo dokáže povzbudit, tak je to Daisy, jedině
Daisy! Nevím proč, ale Pat už zase nerozumím. Od té doby, co chodí
s Jasonem, je pořád s ním, nebo s Dai. ‚Možná je to tím, že jsme se tak dlouho neviděly, ale to bych si pak
nerozuměla i s Daisy, ne? Na tyhle otázky mi nikdy nikdo neodpoví!!‘
Mou samomluvu ukončila máma: „Soph, budeme mít návštěvu,
nachystej se a pojď mi pomoct, prosím tě.“ Poprosila mě máma a já tak ukončila
vyčerpávající rozhovor s mou nejlepší kamarádkou. „A kdo přijde?“ zeptala
jsem se a vzala ze skříně červeno-černou károvanou sukni a černý top.
„McGrackovi.“ Odpověděla mi jednoduše. ‚Matthew??‘
blesklo mi hlavou a já se začala chystat. Ač jsem se ale snažila sebevíc,
make-up, linky, řasenka ani pudr, nezakryli mé nevyspalé a trochu opuchlé oči.
„Mami, proč přijdou McGrackovi? Ty jsi je pozvala nebo se
pozvali sami?“ zeptala jsem se mámy, když jsem pokládala talířky na stůl. „Bylo
to vzájemné. Anna je moje nejlepší kamarádka, Allan si velice dobře rozumí
s tvým tátou, Noah je jen o rok starší než Seb a navíc, Matthew je ve tvém
věku, takže i vy dva se spolu kamarádíte, ne?“ „Jo, jo.“ Ujistila jsem mámu a
dál chystala věci na večeři, zatím co táta vařil a máma pekla. Jelikož jsem
měla tu nejlehčí práci, dostala jsem na starost přichystat Sebastienka.
Žádné komentáře:
Okomentovat