Welcome to my life 14.

Je to už druhý týden a já stále nestíhám. Ve škole jedna písemka za druhou a já nevím co se dřív učit.....

14. Je jiný!

Mullingar:

„Já věděl, že přijdeš pozdě.“ Řekl hned na úvod Jim a ukázal na své hodinky. „Ale já nepřišla pozdě. Podle mých hodinek jsem tu na čas.“ Namítla jsem a ukázala na své hodinky, které ukazovaly přesně 20:00. „Jdou špatně.“ „No to teda nejdou! Je to Watfordský čas a ten je vždycky přesný.“ Řekla jsem s vypláznutým jazykem, ale to jsem asi neměla dělat. „Nesrovnávej ten tvůj Watford s mým Mullingarem!“ křikl a začal za mnou utíkat.....

 „Mně nikdy nikdo neuteče.“ Řekl Jim, když mě spolu s ním svalil na zem. „Kam si lehneme?“ zeptala jsem se ho. „Zrovna ležíme.“ Opáčil pobaveně a já musela uznat, že má pravdu. Leželi jsme na trávě, která byla pokryta první večerní rosou. „Měli bychom si rozložit spacáky a matračky.“ „Tak jo, pojď. Budeme spát tam, ráno nám tak nebude slunce svítit přímo do obličeje.“ Řekl a ukázal na kouzelnou jabloňovou alej, jako vystřiženou z filmu. „Díky.“ Poděkovala jsem mu, když mi pomohl dostat se na nohy.

„Vidíš? Tam je Velký vůz a tam Malý.“ Říkal a ukazoval na hvězdy. „Velký vůz poznám, ale ten malý nevidím.“ Prozradila jsem mu po pravdě a on se mile zasmál. „Ukážu ti ho.“ Pošeptal a vzal mou ruku do svých. „Tam.“ Ukazoval mým prstem a kreslil jím jistý tvar, kterým měl být Malý vůz. „Stejně ho nevidím.“ Pronesla jsem. „Pojď se projít.“ Navrhl Jim a tahal mě z matračky, kterou jsme nafoukli. „A kam pak půjdeme?“ zeptala jsem se ho, ale odpovědi jsem se nedočkala.

„Tohle je David. Celým jménem David Beckham.“ {čti Dejvid} Řekl a ukázal na psa, stojícího opodál. „David Beckham?“ opakovala jsem po Jimmym a pohladila psa, jehož plemeno bylo jedno z mých oblíbených – Husky. David byl ještě štěně a svýma krásnýma, modrýma, průzračnýma, očkama mě dostal do kolen. „Jejda, ty jsi krásný.“ „Díky.“ „To ale nebylo na tebe, Jimmy!“ „Chceš říct, že nejsem krásný?“ zeptal se a já cítila jeho sebejistotu. „Já neříkám radši nic.“ Odpověděla jsem a dál se věnovala jenom rozkošnému Davidovi. „Kdybych byl věděl, že si Davida oblíbíš víc než mě, vůbec bych tě tu nebral.“ Řekl a uraženě si stoupl zády ke mně. „Ale noták.“ Utěšovala jsem ho a pohladila ho kolem ramen. „Já mám ráda toho Jimmyho, který byl tak hodný a představil mi rozkošného Davida.“ „Vážně?“ zeptal se a znovu nasadil výraz, kterému by i samotná královna Alžběta II. odolala. „Nedívej se na mě takhle!“ „Proč ne?“ „Protože ti pak všechno odsouhlasím!“ prozradila jsem mu a od té doby se na mě díval jenom svým super pohledem.

„Dobrou noc, Sophi.“ Řekl Jim a pořádně se přikryl peřinou. „Dobrou, Jimme.“ Odpověděla jsem mu a dala mu jemnou pusu na tvář. Mám sice plnou hlavu Matthewa a teď mi vrásky dělá i Thomas, ale Jim je jiný. ‚Je jiný!‘ opakovala jsem si a s úsměvem na rtech usínala.