Welcome to my life 19.

Já vím, dlouho jsem nic nepřidala, ale když vidím, že o to nemá nikdo zájem, nemám chuť tady ani nic dávat...

19. Návrat ztracené dcery

„Co to tu voní?“ zeptala jsem se babičky, která něco kouzlila u sporáku. „Lívance, dáš si?“ zeptala se a ukázala na lívancovou hodu uprostřed stolu. „Jasně, díky.“ Poděkovala jsem a začala si na ně mazat jahodovou marmeládu. „S tou jsi mi pomáhala, vzpomínáš?“ zeptala se znovu....

...babička, když si všimla té jahodové marmelády. „Jo, to triko, které jsem měla tehdy na sobě, dodnes nejde vyprat.“ řekla jsem pobaveně a s chutí se zakousla do lívance.

„To je poslední taška?“ zeptal se Aaron a i mé poslední zavazadlo dal do kufru svého nového auta. „Máš 10 minut na to, aby ses rozloučila s Mullingarem, pak vyrážíme na letiště.“ Informoval mě Aaron a já se vydala na poslední procházku před odletem. „Soph, Soph!“ zakřičel Jim a seskočil ze stromu. „Co jsi tam dělal?“ zeptala jsem se ho a podívala se na mohutný, ořechový strom. „Čekal na tebe.“ Odpověděl a zadíval se mi do očí.

„Budeš mi chybět.“ Řekla jsem po chvilce ticha. „Ty mě víc. Till we had to get back to, back to summer paradise with you.“ Zazpíval Jim a já poznala známé slova. „To je moje oblíbená písnička!“ „Ne, odteď to bude naše oblíbená písnička.“ Řekl a naposledy mě políbil. „But someday, I will find my way back.“ Řekla jsem a se slzami v očích odešla.

Cesta na letiště netrvala dlouho, dokonce ani let nebyl náročný. „Sophi!“ řekla máma a objala mě. Po ní následoval táta a třešničkou na dortu byl Sebastienek. Celou cestu do Watfordu mi vyprávěli, co se stalo, co viděli, kde byli, kdo je navštívil a koho navštívili oni. „Volala jsem babičce do Prixu, už se na tebe a Daisy moc těší.“ Oznámila mi máma, když jsme dojeli před dům. „To já se na ni taky těším a Daisy určitě taky.“ Řekla jsem a přivítala se s Madinson, která na mě začala štěkat. „Asi bych měla navštívit Daisy a domluvit se na odjezdu a taky pozdravit Patrice.“ „Dobře, ale vrať se brzy.“ Nakázala mi máma. Abych ušetřila čas, jela jsem na kole.

*Crrr*Crrr* „Jdu tam!“ ozvalo se z velikého domu Marinových a během chvilky mi přišla otevřít Beatrix. „Ahoj, pojď dál.“ „Ahoj, díky.“ Pozdravila jsem jí. „Daisy! Máš tu návštěvu.“ Zakřičela a šla se dál dívat na televizi. „Jé, ahoj Daisy!“ pozdravila jsem svou nejlepší kamarádku hned poté, co jsem jí spatřila. „Ahoj Soph!“ pozdravila i ona mě a už mě táhla do svého pokoje.

„Jak se máš?“ zeptala jsem se jí a její usměvavá tvář z ničeho nic zmizela. „Nic moc. Toby mi sice napsal, to víš, ale od té doby se už neozval. Ani už nevím, jestli mi to vadí. Asi mu dnes zavolám, domluvíme se na schůzce a já -“ Daisy se odmlčela a já jen nevěřícně koukala. „Co ty?“ pobídla jsem jí a ona se zhluboka nadechla a pokračovala „já bych si to chtěla všechno vyříkat.“ „Aha. No, já už si myslela, že se s ním chceš rozejít.“ Řekla jsem popravdě a Dai zavrtěla hlavou. „Ne, to ne. Jen bych si s ním chtěla promluvit. Ta jeho žárlivost je neskutečná. Došlo mi to až teď. Mám Tobyho ráda, prožili jsme spolu opravdu krásné a nezapomenutelné chvíle, ale nedokážu si představit, že bych se kvůli jeho žárlivosti, nemohla stýkat s kamarády.“ „Jo, to je fakt. Takže chceš navrhnout pauzu?“ zeptala jsem se, protože mi došlo, že jen u vyříkání, dnes Daisy s Tobym nezůstanou. „Přemýšlela jsem o tom a bude to tak nejlepší. Nejsem připravená o něj přijít, ale taky nejsem připravená s ním být. A co ty, povídej! Někdo nový?“ pobídla mě Daisy a já cítila, jak se mi červeň dere do tváří. „Dá se to tak říct.“ Přiznala jsem. „Co? Fakt? Tak šup, povídej!“ pobídla mě znovu a já začala vyprávět příběh o tom, jak jsem poznala Jimmyho.

„Wau, ty se nezdáš.“ Zkonstatovala, když jsem jí povyprávěla celý příběh. Z našeho rozhovoru nás vyrušil Daisinin vyzvánějící mobil. „Volá Toby.“ Řekla, když si prohlédla displej svého mobilu. „Tak se s ním domluv na té schůzce. Já už stejně chtěla jít. Máma chtěla pomoct a hlavně povyprávět, co všechno se v Mullingaru stalo.“ Daisy jen přikývla a já se vydala na další cestu – za Patrice.

„Ahoj Pat!“ křikla jsem po ní. „Ahoj cestovatelko.“ řekla trošku vyčerpaně. Ani jsem se jí nedivila, že je unavená. Skoro celé prázdniny hlídá své dva mladší bratry. S Patrice jsem mluvila jenom 10 minut, pak jsem jela domů. Nevím proč, ale Pat jsem o Jimmovi neřekla.